Alena Thimová
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 934x
Seznam rubrik
- Z památníku
- Pohádky, dětské
- Něco jako "básničky"
- Fotoblogy
- Slovní hříčky, haiku a jiné /b
- Osobní
- Různé, směs, nezařazené
Oblíbené články
- Osmdesátej level pekla
- Hrozná škoda...
- Miluju svého veterináře
- Nemocniční blues pro...
- Libuše Čiháková
- O dětech, které zemřely...
- Strom - Jaroslav Kuthan
- Lenka Chromá - Maminka
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Alena Thimová
Všechny domy mého života...II.
Vždycky mě fascinovaly. Baráky. Činžáky. Obyčejné domy, v nichž bydlí lidé. Každý má svou zvláštní, specifickou atmosféru. Cítíte ji, už když do nich vstoupíte. Myslím si, že i domy mají duši. Jako by směs společného fluida všech jeho obyvatel vytvářela nějaký zvláštní homogenní celek nedefinovatelné sounáležitosti všech nájemníků právě s tímto domem.
Alena Thimová
Všechny domy mého života I.
Vždycky mě fascinovaly. Baráky. Činžáky. Obyčejné domy, v nichž bydlí lidé. Každý má svou zvláštní, specifickou atmosféru. Cítíte ji, už když do nich vstoupíte. Myslím si, že i domy mají duši. Jako by směs společného fluida všech jeho obyvatel vytvářela nějaký zvláštní homogenní celek nedefinovatelné sounáležitosti všech nájemníků právě s tímto domem.
Alena Thimová
O vodě - (lehce vzpomínková...)
Když mi bylo asi sedm, byla jsem v nemocnici. Doktoři nade mnou zlomili hůl a naši si mě vzali na revers domů. Pak mi bylo ale blbě a máma mě nesla na zádech na středisko. Byl tam takový starý, už přesluhující doktor. Podíval se na mě, přistoupil k vodovodu a natočil plný půllitr vody. Vypila jsem dva. A domů jsem odešla po svých.
Alena Thimová
Macešky
Když jsem byla hodně malá, chodila jsem s babičkou sázet mamince na hrob macešky. Babička mi vyprávěla, odkud mají své jméno. Jedna macecha sebe a své dcery oblékala do pestrých šatů, jen sirotky do obyčejných. To jsou ty nevybarvené okvětní plátky nahoře.Neměla jsem macešky ráda. Postupem času jsem se s nimi začala smiřovat. Ta naše "macecha" to taky neměla lehké
Alena Thimová
Byla jsem "Splněným přáním"...
Jsou věci v životě lidském, pro něž čas neplatí - časová vzdálenost prostě přestává fungovat. Pak se i příběhům, jímž se nepodaří zmizet v časové ose zapomnění, dostává jiných rozměrů, možná i významů... To, že jsem se narodila v noci za pět minut dvanáct:), třeba předurčilo, že nikdy nedokážu nikam přijít včas. A že v předsíni? Vždycky jsem někde jinde, než mám být! (Omlouvám se všem, které to pohoršuje. Mě ne. No co taky můžu dělat, když už to nezměním!)
Alena Thimová
Až se vrátím domů...
Lucku jsem poznala v lázních. Asi to taky v životě neměla jednoduché, ale... Jak už to bývá v podobných zařízeních, kde se z vás najednou stávají "ti na jedné lodi", i my jsme si padly do oka a s blížícím se koncem pobytu jsme se stále častěji ujišťovaly, jak se budeme navštěvovat, jak se pozveme na prázdniny a...a vůbec... Setkaly jsme se jenom jednou. To když Lucka jela navštívit asi po dvou měsících svou maminku do ústavu péče o seniory.
Alena Thimová
Dopisy z I. světové...
*Milovaná ženo, moje drahé, zlaté děti! Již jsme z našeho příbuzenstva všichni na vojně, ale jestli se zase všichni vrátíme, to nevíme... Když jsme jeli z Prahy, jel tím vlakem také nějaký p. baron a ten za nás v Boleslavi platil, všem, co jsme byli v tom voze. Koupil nám každému vuřta, chleba, pivo, doutníky a každému asi 20 cigaret. Platil přes 10 K a seděli s námi v kupé až do Liberce. Pan baron, pí. baronka a dcera.*
